Rorýs obecný (Apus apus) je všeobecně známým a oblíbeným ptačím druhem už dlouho, jak dokazují starší lidová jména jako rorejk, rorejs, rurich, radavice, dešťovník nebo úsměvný název našich ornitologů z posledních let – klechoun. Vědecké jméno apus – beznohý, poukazuje na charakteristicky krátké nožky, které nejsou v letu vůbec patrné. Nedovolují kráčivou chůzi nebo poskakování tak typické pro řadu našich malých ptáků, ale jen zavěšení na hrubší kolmé stěny nebo kůru stromů. Rorýsi je ale skoro vůbec nepotřebují, protože prakticky celý život tráví ve vzduchu a jako jediní ptáci dokážou v letu i spát.

Za svou popularitu rorýs vděčí hnízdění v souvislé zástavbě měst a na vyšších stavbách (kostelní věže) menších obcí. Ale v minulosti tomu tak nebylo, neboť hnízdili daleko od lidských sídel na nepřístupných skalních stěnách nebo v dutinách stromů rostoucích v řídkých lesích. Před více než sto lety však tato hnízdiště téměř bez výjimky opustili a populace přesídlily na lidské stavby. Hlavní příčinou byla, podobně jako např. u vlaštovek nebo jiřiček, nejspíš bohatší nabídka míst pro hnízdění na kamenných nebo cihlových staveních. Nejčastěji si pro umístění hnízda rorýsi volí skuliny ve zdech, temná zákoutí mezi trámy nebo rovné plochy při hranách zdí. Podmínkou je snadný přílet a odlet, protože ptáci nejsou schopni chůze a po podložce se spíše plazí. Příhodné lokality osídlí zpravidla více párů, takže vznikají hnízdní kolonie, jejichž příslušníci se zvláště za teplých večerů prudce prohánějí nad ulicemi za pronikavého skřípavého volání, které je diametrálně odlišné od milého švitoření vlaštovek nebo čiřikání jiřiček
Po příletu se u loňského hnízdiště setkávají oba partneři, kteří mohou zimovat samostatně. Tato vazba na místo je mimořádně silná a často jim vydrží po celý život. Kroužkování prokázalo, že se rorýs vracel po dlouhých 18 let.
Hnízdo je jednoduchá kupka peříček, stébel, lístků nebo kousků hadříků, které rodiče pochytají ve vzduchu a na definitivním místě spojují lepkavými slinami. Samice snáší zpravidla 2 – 3 bílá vejce, z nichž se po skoro třítýdenním zahřívání oběma rodiči líhnou slepá, holá a zcela nemohoucí mláďata. Přibližně každou hodinu je rodiče krmí velkými chuchvalci drobných živočichů slepených slinami. Ve srovnání s podobně velkými ptáky je vývin potomků delší (6 – 8 týdnů), protože po opuštění hnízda potřebují mladí rorýsi létat stejně vytrvale jako jejich rodiče. Během několika málo týdnů po vylétnutí totiž nastupují předlouhou pouť na zimoviště v jižní nebo jihovýchodní Africe, která jsou vzdálena kolem 10 000 km od jejich středoevropského rodiště.
Rorýsi patří k několika málo druhům ptáků, kteří u nás pobývají jen krátkou dobu nezbytnou k rozmnožování. Přilétají až na přelomu dubna a května a už během několik dnů začínají stavět hnízda. Odlétají již koncem července nebo počátkem srpna, kdy zmizí většina ptáků, a později spatříme jen jednotlivé opozdilce. Důvody tak časného tahu nejsou zatím dostatečně zřejmé, protože létajícího hmyzu a drobných pavoučků unášených vzduchem, což je hlavní potrava rorýsů, je během srpna ještě dostatek, takže hlad jim určitě nehrozí. Přesto většina rorýsů odletí "v termínu" bez ohledu na stávající počasí.
Závěrem bych rád objasnil obligátní otázku, proč byl za ptáka roku 2004 zvolen právě rorýs. Rorýsi sice nemají mnoho nepřátel mezi predátory z živočišné říše, ale jejich rozmnožování ve městech negativně, byť zpravidla neúmyslně, ovlivňuje člověk. V posledních letech se zvyšoval počet starších budov, u nichž docházelo k výrazné rekonstrukci opravami střech a zevního pláště budov, takže se pro hnízdění rorýsů stávaly nepoužitelné. Část populací se přestěhovala na sídlištní paneláky, kde obydlila větrací otvory pod střechou a rorýsi na těchto lokalitách zdárně zvyšovali svou početnost. Moderním trendem se však stalo zateplování zdí panelových domů, které vylepšuje vzhled oprýskané fasády a snižuje tepelné ztráty v bytech.
Stavební úpravy někdy provází také zaslepování větracích otvorů, kterými v některých případech zatéká a údajně ani neplní svou původní funkci. Jejich znepřístupněním však rorýsi přicházejí o mnohá hnízdiště. Nejhorším ze všeho je zahájení oprav domů v době rozmnožování rorýsů.
Naštěstí již byly vyvinuty alternativní metody oprav větracích otvorů, ale ne vždy je stavební firmy použijí. 

Zdroj : http://www.cso.cz